Téma matka a dcera je staré asi tak jako lidstvo samo… A je důvod. Tento primární vztah – dítě matka – je základem civilizace. A protože dcera je předurčena stát se matkou, je důležité, aby mohla převzít tuto vzácnou a přitom zcela přirozenou roli v moudrosti, plnosti a síle.
Jen, zdá se, že se nám to během těch dlouhých časů trošku zamotalo.
 
Situace se dnes podstatně mění… Je mnoho báječných mladých maminek, které vnímají nutnost posunu ve vzorcích chování ke svým dcerám tak hezky a intuitivně. Je to radost pozorovat…
 
Přesto potkávám ženy, které se potýkají z mnoha problémy, které si životem nesou a samy neví vlastně odkud – pramen bolesti se dá velmi často odkrýt v narušení vztahu s matkou.
Pak jsou ženy, které se celoživotně trápí ve vztahu s matkou, bolestně si to uvědomují, jen neví, jak se z toho vymotat ven. Někdy je to jen specifické téma, často se prostě tak nějak nedaří…
Pro mnohé je blahodárné si to odtančit u ohně a uvolnit sdílením v klasických ženských kruzích – ale není to cesta pro všechny… Pro ty, které si to potřebují odpřemýšlet a odžít, otevírám cestu hledání a nacházení a pár hodně léčivých „aha“ okamžiků. Taková byla ta moje. 
 

Co všechno ovlivňuje vztah matce, který je nezdravý a nefunkční? Všechno? Téměř … 

  • vztahy všeho druhu – k sobě, k mužům, ženám,
  • postoj k ženství, mateřství a dětem
  • vnitřní dialog, sebepéči a sebelásku
  • sebevědomí – přímo ovlivňuje důvěru v sebe sama a pocit (ne)dostatečnosti, viny atd.
  • vztah k talentu, práci, k penězům, schopnosti jít za svým snem
  • vztah k tělu, výživě a sexualitě
  • vztah k autoritám, k ekologickému pohledu na svět 
  • …a mnoho dalších témat 
Vztahy matky a dcery jsou opředeny mýty a zahlceny mylnými programy a přesvědčeními, které považujeme za danou věc. Předsudky o tom, co je považovano za normální, dosahují absurdních rozměrů a vytvářejí zranění, únavu a apatii, bolest a beznaděj. 
 
Co nám uniká? 
 
Několik základních informací
 
Vědomí, že přesvědčení a programy, která nás zraňují, lze uvolnit.
Jsem chodícím příkladem.
A co víc, mnohým jde zcela předejít – mé dcery jsou živoucím důkazem.
Cesta za nalézáním odpovědí a poznáním mi trvala víc než třicet let. Věřte, s trochou nápovědy to zvládnete mnohem rychleji. 
Svůj příběh už dramaticky neprožívám, emoční náboj vyvanul, nechala jsem to být. Svůj příběh si už píšu sama. Žiji dobře a baví mě to. I vy můžete.